ISSUE 1-2019
INTERVIEW
Roman Temnikov
STUDIES
Roman Temnikov Nurlan Aliyev Volodymyr Solovian Stepan Grigoryan
OUR ANALYSES
Victor Zamyatin
REVIEW
Jiří Maňák
APROPOS
Pavel Venzera


Disclaimer: The views and opinions expressed in the articles and/or discussions are those of the respective authors and do not necessarily reflect the official views or positions of the publisher.

TOPlist
INTERVIEW
LUBOŠ DOBROVSKÝ: NÁVRAT V POLITIKU HODNOT, JEJICHŽ NOSITELI BYLI KDYSI MASARYK A NEDÁVNO HAVEL JE POČÁTKEM CESTY K NÁPRAVĚ
ISSUE 1, 2019
Dění v dnešním Rusku, nástup populistických politiků a stran ve střední Evropě mají řadu styčných bodů, ohrožujících demokratický vývoj, který střední Evropa nastoupila po pádu komunistického systému roku 1989. Nad touto situací se v rozhovoru pro Russkij vopros zamýšlí někdejší disident, signatář Charty 77, pozdější ministr obrany, vedoucí Kanceláře presidenta republiky a velvyslanec České republiky v Rusku Luboš Dobrovský.

Svět prochází velmi komplikovaným obdobím a bezesporu se stává podstatně nebezpečnějším než bychom předpokládali na počátku tohoto století. Napadá Vás paralela s některým z dřívějších historických období, s nimiž bychom mohli naši dnešní situaci srovnat?

Když jsem byl úplně malý kluk, byl mi rok, procházel svět „velmi komplikovaným obdobím“. Propukla světová hospodářská krize. Když byl můj dědeček Josef Sýkora mužem v plné síle, povolal ho císař pán do armády. Začala první světová válka. Po jejím skončení se válčilo v Africe, na dálném a středním východě.

Byla i druhá světová. To už jsem chodil do školy. Skončila nejen naším osvobozením, ale také přidělením východu Evropy do sféry moskevských zájmů. Převážná část našich občanů si toho jaksi nevšimla. Kdo si všiml, emigroval nebo ho zavřeli do koncentráku. Některé z těch, kteří si všimli, popravili. Bylo to opravdu „velmi komplikované období“. Trvalo dlouho. Komplikované to období bylo zejména tím, že si lidi zvykli. Většině hodně dlouho připadalo všechno jaksi normální a lidé vzdávali úctu Gottwaldovi stejně, jako ji dnes vzdávají Zemanovi.

Řekl bych tedy, že jsem neprožil žádné období svého života v době, která by nebyla „velmi komplikovaná“. Každá trochu jinak a s každou jsme se vypořádávali různě. Vypořádat se budeme muset i s tou, kterou prožíváme právě teď. Je snad málo komplikované, porozumět skutečnosti, že politická strana českých a moravských komunistů je prezidentem a premiérem chápána jako demokratická? Je to snad malá komplikace, že 30% českých voličů volí trestně stíhaného oligarchu, někdejšího agenta státní bezpečnosti, bezskrupulózního  lháře za svého zástupce?

Zkrátka každá dostatečně dlouhá doba produkuje velmi komplikované situace. Srovnávat nemá valný smysl. Své životy prožíváme velmi individuálně. Odstraňovat příčiny a důsledky komplikací, to má smysl. Začít je nejspíš třeba tím, že tu či onu komplikaci objasníme a charakterizujeme jako důsledek našich společných chyb, naší občanské nepozornosti, lhostejnosti nebo – jak to vidí třeba Bohouš Doležal - vyčůranosti.

Pojďme tedy zkusit jednu komplikaci objasnit. S nástupem Vladimira Putina do prezidentského úřadu se ruská zahraniční politika intenzivně pokouší, a docela úspěšně, o demontáž mezinárodního řádu, který byl vybudován po roce 1945. Snaha rozkolísat systémy demokratických západních stran, vedení válečných konfliktů a vyhrožování dalšími, jsou jen některé projevy putinského tzv. stávání z kolen. Česká politická scéna reaguje na Putina značně rozpolceně, kde byste viděl příčiny tohoto stavu? 

Cha chá! To jsou otázky, s nimiž již roky zápasí celé brigády politických analytiků a kvůli jejichž důsledkům padají vlády. To neznamená, že se chci odpovědím vyhnout. Jen chci zdůraznit, že si nemíním hrát na někoho, kdo umí odpovědět lépe nebo přesněji než jiní, na jeden z problémů, na jednání, které ohrožuje svět.

Začít ale musím jistou úpravou otázky. Prezident Ruské federace, Vladimír Putin se nepokouší rozvrátit svou zahraniční politikou mezinárodní řád, který byl vytvořen po skončení světové války v roce 1945. Ten řád, který učinil z někdejšího Československa pouhý satelit někdejšího Sovětského svazu, jak si Rusko tehdá říkalo, byl, Bůh zaplať, rozvrácen pádem komunistického pořádku nejen v ruských satelitech, alespoň některých, ale i v samém Rusku po pádu berlínské zdi. To, čeho jsme po nástupu Vladimíra Putina do funkce ruského prezidenta, ba již do funkce premiéra tamní vlády svědky, je naopak snaha vrátit vše do situace, v níž někdejší ruské satelity se stanou opět poslušně nebo z donucení tím, čím kdysi dlouhá desetiletí bývaly. Ruskými satelity.

Již jako premiér ruské vlády zahájil a také vyhrál Vladimír Putin druhou čečenskou válku. Ukázal všem doma a konečně i těm, kteří byli ochotni a schopni to vidět i v zahraničí, že je odhodlán použít i těch nejtvrdších násilných prostředků k obnově pořádku. Před vypuknutím války využil již tenkrát to, čemu se dnes říká hybridní válečný prostředek. Prostřednictvím lživě vedené propagandy učinil z Čečenců viníky výbuchů a požárů v několika moskevských domech, ačkoliv „hybridní“ propagandě odolní lidé nepochybovali a dodnes nepochybují, že těmi žháři nebyli Čečenci, ale pracovníci FSB, Putinova mateřského podniku. Svět plný demokraticky volených politiků na to zíral trpně, částečně s otevřenými ústy. Podobně se tentýž, jen o pár let starší, svět zachoval k výsledkům ruského obsazení části Gruzie, později k anexi Krymu a k ruské rozhodující účasti na válce na Ukrajině a na dosud trvající podpoře separatistů na východě země.

Slabost demokratické části světa, lživá ruská propaganda, s níž se z pochopitelných (třeba KSČM) i dosud neobjasněných, ale nepochybně v budoucnu poznaných důvodů ztotožňují někteří naši význační politici (třeba Miloš Zeman a Václav Klaus) oslabuje ty, kteří usilují o vítězství pravdy o způsobech a záměrech Putinova režimu v Ruské federaci. Dalších důvodů, jimiž se mohu pokusit odpovědět na vaši otázku po příčinách rozpolcenosti české společnosti, je samozřejmě více.

Jedním důvodem je například překvapení mnohých, že ona svoboda, kterou jsme po listopadovém převratu v roce 1998 získali, je spojena se spoustou obtíží, z nichž tou nejtěžší je, že strůjci svého štěstí, ba i neštěstí, jsme zkrátka my sami, že jen my sami neseme za sebe sama odpovědnost. Mnozí z nás tím byli natolik překvapeni, že ze jména jednoho z obnovitelů svobody učinili nadávku.

Z procesu tvorby veřejného mínění se již před časem vytratila aktivita české, humanitně jaksi klasicky vzdělané inteligence. Přidáte-li k tomu dlouhodobé hrubé útoky dvou našich prezidentů, Klause na intelektuály, Zemana na chytře lživě propagandisticky vymyšlenou „kavárnu“ nebo takzvané „lepšolidi“, máte tady „hybridní válku“ proti všemu, co zavání potřebou rozvahy, hledání argumentů pro klidnou, věcnou debatu, z níž jedině může vyrůst cesta k vzájemnému porozumění.

Politické strany, respektive jejich programy, ztratily a dále ztrácejí strategický rozměr. Sestávají z hesel útočících často vulgárně na názorového odpůrce, nezabývají se popisem vzdáleného společenského blaha, k němuž chceme dospět, ale vždy jen nějakým reklamně chytrácky upraveným trikem, kterým své názorové odpůrce ve volbách vyřadíme. Živná půda pro populisty, kterým se daří málo srozumitelnou stranickou politikou frustrované občany spojovat různě formulovaným heslem, jehož sémantickou podstatou je vždy jen pouhé hrr na ně“, na viníky naší nespokojenosti.

Pro Hitlera to byli Židé, pro Gottwalda buržousti a kulaci, pro Klause, jak již bylo řečeno intelektuálové, pro Zemana je to kavárna, pro Okamuru zde nepřítomní migranti. Babiš je v tomhle velmi specifický politik. Jeho politika nemá žádnou ideu. Cíl ovšem má. Překonat politickou mocí samu podstatu právního státu a vyhnout se jakémukoliv užití práva vůči samému sobě.

Rozpolcení, ba rozdrobení společnosti přispívá i rozvoj internetu. V lavině informačních, zpravodajských serverů a sítí není snadné se orientovat.  Tyto servery a sociální sítě všeho druhu učinily, zčásti zcela záměrně, ze svobody slova naprostou - nenapadá mě příhodnější slovo – naprostou cochcárnu. Primitivismy, hlouposti, lži, stejně jako cílená, demokracii nepřátelská propaganda, jsou od doložitelné, věrohodné, pravdivé informace obtížně k rozeznání.  Tahle situace vede k nedůvěře ve vše, zejména pak v politiku.

Když pak do toho neřiditelného proudu slov a tvrzení svými tirádami obsahově sice nesourodými, často lživými, ale vytrvale opakovanými s neuvěřitelnou sebejistotou, vstupuje prezident i premiér, dává jim zmatený občan za pravdu z úcty k jejich funkcím. Tak je zvyklý z dob, kdy v naší zemi vládli komunisté. Jsou-li právě oni přizváni, aby byli tou politickou silou, která vládu podpoří, není se co divit, že ve vzájemných vztazích politických platí jitřené emoce více než klidný, věcný argument.

Teď byste se mohl zeptat, jak z toho? Odpověděl bych, že nevím. Ovšem že v nápravu doufám. Je pro mě obsažena v návratu v politiku hodnot, jejichž nositeli byli kdysi Masaryk a nedávno Havel. A v návratu respektu k solidnímu humanitnímu vzdělání klasického typu. Ke vzdělání jako podmínky porozumění vlastnímu životu, jeho mravní podstatě.

Česká republika rozhodně není jedinou zemí, kde má Putin své stoupence i na velmi vlivných místech. V čem pro ně spočívá přitažlivost putinského modelu společnosti, kde si nemohou být svým osudem jisti ani ruští občané, ani občané sousedních států a možná ani evropské státy, pokud budou jejich občané podléhat ruské propagandě, šířené a podporované místními pátými kolonami. Jde „pouze“ o zalíbení ve stylu Putinovy vlády, kde „nepřekáží“ opozice, svoboda slova a další demokratické instituce, kde být u moci znamená být „u lizu“, anebo tady lze nalézt další motivy?

Ptáte se, v čem spočívá přitažlivost Putinova modelu vládnutí. To je samozřejmě také otázka pro vědecké týmy sociologů, sociálních psychologů a politologů a nikoliv pro jednoho unaveného starého muže. Mám k dispozici jen svou životní zkušenost. S odvoláním na ni se pokusím o odpověď.  

Vynikající a Bohem nad jiné nadaný český ateistický vzdělanec, novinář Jiří Hanák, vyslovil svého času tento axiom: Lidé jsou různé, povětšinou blbé. Šlechetní jsou jenom blaničtí rytíři.  S odvoláním na Hanákův axiom bych mohl skončit, ale asi bych u vás svou odpovědí neuspěl. Zkusím tedy hledat jinou. Například tuto: Zůstanu u první části Hanákova axiomu. Lidé jsou vskutku různí a někteří jsou okouzlování úspěchy druhých. Nelze popřít, že Vladimír Putin je úspěšný člověk.

Mezi diktátory nejspíš vůbec nejúspěšnější. Podařilo se mu po rozpadu Sovětského svazu a po konci historické etapy moskevských satelitů a po velmi složité ekonomické transformaci Jelcinova období, vrátit ruskému státu funkčnost a nastolit v té neuvěřitelně obrovské ruské zemi to, čemu tam říkají „porjadok“.  „Porjadok“ je stav, v němž každý ví, kam patří a dává si pozor, aby nebyl příliš vidět, aby nevystupoval z řady. Každý ví, co si může dovolit a případný nedostatek respektu k Úřadu je nejen Úřadem, ale i občanským okolím chápán jako riziko. A rizik a nepořádků bylo už dost.

Někteří středo a východoevropští politici bažící po absolutizaci Úřadu, nemohli nebýt Putinovým politickým úspěchem okouzleni. Systém souhlasu většiny veřejnosti s režimem, který ruský prezident Vladimír Putin ve své zemi zavedl, je založen na té části Hanákova axiomu, která poukazuje na jistou mentální nedostatečnost oné části společnosti, o níž se úspěšní diktátoři opírají.

Ti občané, kteří, jak říkáte, „si nemohou být jisti svým osudem“, žádnou lítost u podporovatelů „pořádku“ a respektu k Úřadu nevzbuzují. Jsou to jen rušitelé „pořádku“ a touží v debatách, které vedou ve svých „kavárnách“ jen po tom, aby nás opět uvrhli do neštěstí, kdy budeme muset nést odpovědnost za sebe sama, své rodiny a snad – nedej Bůh - i za úřad, tedy za systém upravující naše občanské vzájemné soužití. Jděte s tím někam.

Co s tím? Snad to, o čem jsem hovořil již výše. Vzděláváním postupně snižovat počet těch našich spoluobčanů, jichž se dotýká ta část Hanákova axiomu, která hovoří o mentální nedostatečnosti některých.

Máme-li se vypořádat se silnými zbytky moskevského vlivu na naše politické jednání, budeme se muset nejprve vypořádat sami se sebou; se svou oblibou volit za své politiky někdejší agenty státní bezpečnosti a lidi okouzlené diktátory Putinova typu.

Putina a jemu podobné obdivují a volí lidé, kteří většinou nechtějí nebo spíše neumějí vzít osud do svých rukou a spoléhají na dobrého báťušku nebo starostlivý stát. Někdy na obojí, neboť jim může jedno i druhé splývat. Jaká je za této situace úloha opozice a občanské společnosti?

Nemyslím, že je to tak jednoznačné. Putinem jsou přece okouzleni i mnozí politici, kteří vzali do svých rukou nejen svůj vlastní osud, ale i osud společností, do jejichž čela se dostali vskutku demokratickou volbou. Putin je úspěšný v naplňování představ svých voličů. Násilím vyhlížejícím jako zákon naplňuje představu svých podporovatelů o takzvaném „pořádku“. I oni, Putinem okouzlení, dejme tomu český prezident Miloš Zeman nebo maďarský premiér Orbán, omezují právní podstatu státu tak, aby vyhovovala zejména těm, jimž je svoboda a s ní spojená odpovědnost na obtíž.

Ptáte se na opozici. To je zásadní otázka.  Zatím jsme svědky toho, že většina občanů dává ve své volbě přednost někdejším udavačům a nynějším oligarchům, případně hulvátům arogantně ohýbajícím ústavu. Ta část společnosti, která by se měla ve své svobodě a ve svých právech cítit ohrožena, zdá se, na volby rezignovala. Nevolí. Mnohdy s vysvětlením, že vskutku demokratické politické strany jim nenabízejí dostatečně přesvědčivé osobnosti. Dostatečně přesvědčivé mravně.

Z politického jednání jako by vymizel právě onen morální aspekt, který byl tolik zdůrazňován prvním prezidentem, zakladatelem československého státu, T. G. Masarykem. Populistické a arogantně protiprávní jednání vlády a prezidenta vytváří silný dojem, že politika není pro slušně vychované lidi. To je samozřejmě velmi nebezpečný stav. Ba přímo chorobný. Jedinou cestu, jak z  toho ven, vidím v odvaze vzdělaných a slušně vychovaných občanů, v odvaze vstupovat do demokraticky se dosud chovajících politických stran a při volbách všech druhů zaplnit volební místnosti a hulvátům, někdejším udavačům a ohýbačům práva nedat šanci na zvolení.

Ještě dříve než Vám poděkuji za rozhovor, chtěl bych skončit historickou reminiscencí. Roku 1946 se pokusil americký diplomat George Kennan nastínit základní principy jednání demokracií s Ruskem. Tehdy sovětským, ale ne nepodobným tomu čemu dnes demokracie čelí v podobě putinského Ruska. Jedno z Kennanových doporučení zní: „Mnohé závisí na zdraví a síle naší vlastní společnosti. Světový komunismus je zhoubný parazit, který se živí pouze nemocnými látkami. To je bod, kde se potkává vnitřní a zahraniční politika. Každé odvážné a rozhodné opatření řešící vnitřní problémy naší vlastní společnosti, zlepšující sebedůvěru, disciplínu, morálku a společenský duch našich vlastních lidí je diplomatickým vítězstvím nad Moskvou, které vyváží tisíc diplomatických nót a společných komuniké. Pokud se nezbavíme fatalismu a lhostejnosti k nedostatkům naší vlastní společnosti, Moskva z toho bude profitovat.“ Vyměníme-li minulý kontext za současný, co k tomu dodat? 

Situace dnes je samozřejmě zásadně jiná. Dnes nás ze strany současného ruského režimu neohrožuje komunismus, ale jeho imperiální touha vládnout všude tam, kde režim sovětský vládl až do pádu berlínské zdi. Čelit této hrozbě lze jen evropskou solidaritou, posilováním integračních procesů Evropské Unie. Pouze jednotná Evropská Unie posílená aktuálním příkladem Německa a Francie, Evropa nalézající společnou zahraniční a obrannou politiku, může být dostatečně silná a ve svých cílech dostatečně jednotná, aby její jednotlivé části odolaly Putinově touze vládnout všude tam, kde kdysi vládl Stalin.

Print version
EMAIL
ARCHIVE
2019  1 2 3 4
2018  1 2 3 4
2017  1 2 3 4
2016  1 2 3 4
2015  1 2 3 4
2014  1 2 3 4
2013  1 2 3 4
2012  1 2 3 4
2011  1 2 3 4
2010  1 2 3 4
2009  1 2 3 4
2008  1 2 3 4
2007  1 2 3 4
2006  1 2 3 4
2005  1 2 3 4
2004  1 2 3 4
2003  1 2 3 4
2002  1 2 3 4
2001  1 2 3 4

SEARCH

mail
www.jota.cz
www.telekritika.ua www.amo.cz
RSS
  © 2008-2019
Russkii Vopros
Created by b23
Valid XHTML 1.0 Transitional
Valid CSS 3.0
MORE Russkii Vopros

About us
For authors
UPDATES

Sign up to stay informed.Get on the mailing list.